Alex a Sofča

Obě mé děti absolvovaly kurz (fun)carvingu loňskou zimu. Dcera Sofie (7 let) stála na lyžích úplně poprvé, syn Alex (9 let) se předtím jednou zúčastnil školy v přírodě s lyžováním, kde se učil metodu „pizza a hranolky“. Toť na úvod. Při první lekci carvingu v Chotouni ve skupince 4 dětí instruktor Robert dětem (i rodičům) vysvětlil fungování krátkých carvingových lyží a funkci speciálních podložek a názorně vše ukázal (včetně náčrtků do sněhu). Následovala rozcvička a protažení (tak, jako každou lekci), nácviky náklonů na místě a následně pomalé nácviky jednotlivých obloučků. Oblouček, zastavení, úprava postoje, vysvětlení, nácvik žuchnutí do sněhu, dva obloučky za sebou, úprava, vysvětlení, tři obloučky … žádné dlouhé hady a sjezdy jako v některých lyžařských školách, kdy instruktor nemá ponětí, co se za ním děje. Po několika lekcích obě děti velmi slušně začaly oblouky zvládat, ale zároveň i intuitivně řešily krizovější situace (smýkly, zaplužily si, příp. kecly na zadek). Alex se později při sjezdech už snažil lehce zapojovat prvky funcarvingu (menší poloměr oblouků, větší náklon těla na sjezdovku, zapojení rukou). Kladně hodnotím i víkendový kurz na Dolní Moravě s instruktorem Lukášem. Super také je, že se dětem nepletou žádné hůlky, ať už na vleku, nebo při sjezdu (akorát by si jimi při nějakém pádu ublížily). Metoda „bez pluhu“ mi přijde, jakožto laikovi, rychlejší a efektivnější, řekla bych, že i zábavnější. A možná i zdravější z pohledu ortopedického – já bych určitě přišla o kyčle, kdybych měla plužit celý kopec… Míša S.

Zpět na Reference