Ondra P.
Co se nám na výuce líbí? Malý počet dětí ve výukové hodině. Instruktor po celou dobu sleduje výkon (případné chyby) všech svěřenců (neregistrovala jsem běžný styl výuky, kdy děti v hadu šněrují sjezdovku, přičemž něco mohou pochytit max. první 2–3 za instruktorem a zbytek peletonu je ponechána vlastnímu osudu) . Moc se mi líbilo nadšení pro věc. Instruktor se opravdu snaží něco dítě naučit a vysoko jsem hodnotila, když vyřadil dítě, u kterého viděl, že pro jakési překážky (myslím nízký věk) jej nemá šanci toho moc naučit. Oproti jinak obvyklému modelu, kdy pokud rodič zaplatí, dítě je provedeno kurzem tzv. hlava nehlava. Nehledě na to, jestli to pro něj bude mít nějaký přínos, nehledě na jeho předpoklady, nehledě na to, jestli to celé jenom protrpí.
Náš devítiletý syn začínal s kurzem jako obstojný „smýkavý“ lyžař. Radikální změnu stylu jízdy jsme mohli pozorovat už po pár lekcích. Po konci kurzu dokáže hezky vyjet alespoň pár oblouků po hranách i na prudší a muldovatější sjezdovce. A přestože má jeho jízda jistě mnoho nedokonalostí v provedení, na pohled se na něj moc hezky dívá.
Výborná se ukázala speciální podložka pod vázáním, s které jsem měla největší obavy, protože nic podobného jsem předtím neviděla. Sama jsem si vyzkoušela na takto upravených lyžích jezdit a jsem si jistá, že malý rádius a podložka dokáže hodně přispět k správnému provedení oblouku.
Mimo kroužek jezdí syn opatrně (přestože občas způsobí kolizi, pořád je to dítě…). To bych ale přikládala spíše jeho opatrné, rozmýšlivé povaze. Přesto jsem ocenila velký důraz instruktora na to, aby děti sledovali dění na sjezdovce a jezdili tak, aby nikoho nesrazili a nebyli sraženi.
V těžší terénu (prudší muldovatější sjezdovka) není po 10 lekcích schopen jet čistě řezané oblouky od shora až dolů. Rozhodně je ale schopen si s horší sjezdovkou poradit s větší lehkostí a elegancí a sem tam se mu podaří nějaký ten oblouk po hraně vyjet.
Vendula P.